ETIKOTERAPIE

Je diagnostická a léčebná metoda, která se zabývá hledáním a odstraňováním příčiny onemocnění v nemocných- neetických vztazích.

Etikoterapie uznává i vyšší řád než je ten, kde vládnou zákony hmoty, přírody.

Řád mravní, který je skrytým hybatelem světového vesmírného vývoje.
Etikoterapie vrací do péče o zdraví znovu povědomí o univerzálních duchovních zákonech, jejichž nedodržování má zásadní vliv na vznik a vývoj nemoci.

Nevědomost o duchovních zákonech vede k nezdravým (nemravným) vztahům k sobě, k druhým, k Bohu – skutečným příčinám nemocí.

Za hlavní příčinu považuje sobectví – mravní vadu, kterou lze najít u kořene všech obtíží.

Etikoterapeut hledá spolu s nemocným, kde došlo k jeho odpojení od univerzálního zdroje lásky, kde vzniklo mylné, nemocné přesvědčení v duši, které se časem promítlo do tělesných příznaků nemoci. Nemoc je tedy jen zhmotnělý nemocný zvyk, ztělesnění nejobvyklejších postojů v životě. Ty jsou zdravé – mocné, nebo nezdravé – nemocné.

Dokážeme-li porozumět řeči našeho těla, samo nám prozradí naše obvyklé “móresy”.

Tělo na rozdíl od svého “majitele” nikdy nelže.

Cílem etikoterapie není jen odstranění příznaků nemoci z hmotného těla, ale i z těla duševního a duchovního.

Nemoc není nepřítel , nýbrž dar. Je-li pochopen její smysl, stává se často začátkem uzdravení duše a tím i nástrojem zkvalitnění celého člověka.

Pomáhá nemocnému uvědomit si sebe, získat sebevědomí.

Hledání skutečných příčin nemocí v duši a uzdravování nemocných vztahů.

Již Sokrates asi před 2400 lety tvrdil: nemoc těla, která by byla oddělena od duše neexistuje a Platón nejznámější Sokratův žák si již v té době stěžoval:

největší chybou při léčení nemocí je, že jsou lékaři těla a lékaři duše, když přece obojí nelze od sebe oddělit.

“Cílem klasické medicíny je zbavit člověka nemoci.

Etikoterapie má za cíl změnit způsob života, který k nemoci vedl.

Etikoterapie se nestaví proti medicíně, ale doplňuje ji “